Profesor Pavel Pafko o Praze: Neumím si představit lepší místo k žití

Respektuji svobodu člověka, jako nejvyšší hodnotu

„Je to překrásné místo. Hodně jsem cestoval po světě a jsou jen dvě města, která si mi tak líbila jako Praha. Bylo to San Francisco ležící v zálivu a Ženeva rozkládající se u jezera. Praha je můj domov dal bych jí rozhodně na první místo. Už jako študák jsem před šedesáti lety měl rád procházky po  Karlově mostě. Měli jsme tu přátele z Nového Zélandu, a když jsem je zavedl večer na Kampu, dívali se okouzleně na osvícené Národní divadlo. Žijeme v Podolí a koukáme na řeku a neumím si představit  lepší místo  k žití.  Do středu města je to kousek, když se vracím, projedu pod Vyšehradem, cítím, že město zůstalo za mnou, ale je stále na dostřel … Sednete na tramvaj a za chvíli jste v centru.  Ale co považuji za obrovskou výhodu Prahy proti velkoměstům, která jsem viděl, že tady jste v přírodě za chvilku. V Paříži, v Londýně jedete hodinu, než se dostanete do nějakého lesa.

Vaše srdce je na obou stranách česko slovenské hranice, jaký je váš vztah ke Slovensku, kde jste doma?

Teď se bude rok tleskat, 100 let republiky, tatíček Masaryk a tak…  Zamýšlel jsem se nad tím a prostudoval jsem si dokumenty… Slováci usilovali (připomínám maminka je z Holešovic a tatínek Slovák) o autonomii, která jim byla přislíbena v Pittsburské dohodě, podepsal ji i TGM. Podle ní měli mít autonomii, svůj sněm, svoje školství, svoje soudy a slovenština měla být úřední jazyk. Slováci se od roku 1918 do roku 1938 čtyřikrát v parlamentu pokoušeli vyvolat debatu o autonomii, která jim byla přislíbena  a nedostali jí. To jsou historická fakta, i když to určitě vyvolá bouři nevole. Člověk je doma, tam kde má své blízké, mám děti a manželku tady, tak jsem doma v Praze.  Ostatně většinu svého života jsem strávil v Praze, protože po maturitě v roce 1957 jsem byl přijal  na medicínu. Je mi 78 let, takže je to jasné. Na druhé straně vzpomínám na dětství v Bratislavě. Člověk byl mladý, bez závazků a zdravý.

Co říkáte na protikuřácký zákon, vy jako plicní chirurg…

Tatínek byl těžký kuřák, každé ráno chrchlal, tak jsem si říkal, tudy cesta nevede. Proto se věnuji celý život sportu, ale je špatné si myslet, že jsem proti kuřákům, vůbec ne, respektuji svobodu člověka, jako nejvyšší hodnotu, ale člověk nesmí svým konáním ohrozit okolí. Když 90letá babička spolyká prášky a třetí den přijdou sousedi na to, že Mařka nevychází, tak je to její věc, její volba, její svoboda, třeba byla těžce  nemocná… Ale když se mladý kluk seznámí s ženou, mají dítě, a později pozná jinou  která také otěhotní a řeší to skokem  z Nuselského mostu, je v obou případech na konci smrt, ale u toho muže bych to odsoudil, protože nechal po sobě problémy. Podobné to je i s kouřením, je to soukromá věc, ale nesmí to ovlivňovat okolí. Pasivní kouření ovlivňuje člověka, proto podporuji, aby se ve veřejných prostorách nekouřilo. O ty hospody nemám strach, podívejte se, jak se kouřilo ve Francii a Itálii. Na začátku se snížila návštěvnost, ale zase se vrátila zpět, dokonce je možná vyšší…

Říká se, že všechny nemoci pocházejí z psychiky, stavíme si nesmyslné konstrukce, máme zbytečné strachy, myslíte, že to vede lidi až k vám na operační stůl…

Existuje kniha Happiness (Štěstí), zajímavé čtení. Psychologové si myslí, že máme dané z asi 50 procent, zda jsme depresivní či radostní. Malá část je dána tím, jestli jsme zdraví nebo ne, ale asi ve 40 procentech to můžeme sami ovlivnit. Mnozí lidé bloudí českou zemí, mají různé potíže a nic jim objektivně není. Jsou to „jen“ psychické  problémy. Štěstí je stav mysli a na stejný impuls stejní lidé reagují různě. Na přednášce  jsem ukazoval fotku otužilců v ledu na rybníce, řehtají se... Když řeknete lidem, aby strčili hlavu do ledového rybníka, tak by se asi nesmáli. Stejná studená voda a různá reakce. Psychika ovlivňuje tělesné choroby, stoupá procento nádorových onemocnění,  hypertenze (vysoký tlak), infarktů a nepochybně  v tom hrají roli stresové faktory.

Vaší láskou je kolo, pan profesor Jan Pirk běhá, jsou i lékaři peciválové?

Honza má výhodu, pracuje v Krči. Za nemocnicí les, to se mu to běhá, když tam má díru v plotě… Ale vážně, když jsem jako přednosta kliniky bral nové lékaře, tak jsem se vždycky díval na jejich záliby a jakou mají kondičku. Přeci jen je chirurgie fyzicky náročnější, než jak je můj oblíbený příměr, práce na kožním. Ale když jsem zkoumal mimopracovní aktivity kolegů, všichni nějaký sport dělali.  Všichni věděli, že jezdím rád na kole, takže jeden kolega dokonce napsal do kolonky vaše záliby: Jízda na kole, ale ani nevím, jestli na kole udržel rovnováhu… Věděl, co se sluší…

Odmítl jste někdy nějakého pacienta operovat?

Ano. Šlo o rakovinu plic, pacient byl kuřák. Říkal jsem mu, že před operací kouřit nesmí. Byl tu tři,čtyři dny a hlásili mi, že kouří. Opět jsem ho upozornil, že nesmí. A zase kouřil... Máte svobodu a já mám také svobodu. Takže vás operovat nebudu, protože neplníte mé rady. Nemám jistotu, že po operaci budete dbát našich rad, což může ovlivnit výsledek. Sbalte se, běžte domů a najděte si nějakého jiného chirurga, já tohle akceptovat nemohu. Zažaloval mne, ale u soudu prohrál, nebylo o čem mluvit. Každý má právo na své soukromí, ale musí přeci respektovat určitá pravidla

Jaký máte recept na dlouhé manželství, jste ženatý 52 let…Pro mnohé není až takový problém pořídit si mladou ženu ne? 

Vztahy mezi lidmi se mění věkem. Láska i to sexuální vzplanutí se samozřejmě  mění, jak člověk stárne. Objevují se jiné kvality. Nejen lidé, kteří jsou pracovně vytížení potřebují jakýsi přístav kam vplují a kde je klid a pohoda, kde nejsou vlny, i když na moři fouká. Proti té bouři prostě potřebujete kompenzaci. A nevím, zda je tou kompenzací střídání manželek. Ano, lze v 70 letech zplodit dítě, ale nikdy jsem neviděl inzerát, že by nějaká krásná mladá blondýna hledala postaršího dělníka z Vysočan s platem 12.500… Biologie se ošidit nedá. Když jsou mezi partnery 20 - 30leté rozdíly, pak ti lidé mají problémy. Jistě, existují i výjimky. Pro mne je zplození dítěte v 60 letech projevem egoismu. Zplodit ho mohu, ale nevychovám, i když ho možná zajistím finančně. Peníze nejsou všechno. Máme tři dcery, ta třetí se narodila, když mi bylo 36. Někdy jsem přišel z operačního sálu unavený a šel jsem s kočárkem  do parku. Pohoupal, vzal noviny a za chvíli jsem spal a dcera křičela táto ještě. Tak si nedovedu dost dobře představit 70letého člověka v podobné situaci… Máme vnoučata, když přijdou, třeba ta nejmenší je v první třídě, těší nás to, ale také vím, že dcera přijde a v osm večer si jí odveze…

Když člověk čte články o vás, tak mu vyjde, že vás zrovna nemilují feministky, jak k takové poctě člověk přijde?

Já bych se s nimi rád utkal, vyzval bych je na slovní souboj… Ostatně máme tři dcery, takže jsem byl obklopen vždycky jen ženským elementem. Ženy respektuji, nemyslím si, že jsou něco méně. Naopak žena má přednosti, které muži prostě nemají. Má třeba daleko větší empatii ke svému okolí. Manuálně jsou často zručnější,  zvlášť v jemné práci, než muži. U mužů jsem vypozoroval i menší rozhodnost. Když posuzujete muže a ženy, musíte se podívat do celé přírody, jejíž jsme součástí. Obvykle, když je nebezpečí samička se stáhne s mláďaty a jelen nebo srnec vyrazí proti nepříteli. K potomstvu je ten vztah daný. Když lidí ptáte, kdo jim dal v dětství čajíček, když byli nemocní, odpoví maminka. Nerovnoměrné hodnocení mužů a žen za stejnou práci ale nelze akceptovat. Jsem rád, že existuje rozdíl mezi ženami a muži. Když máte stěhovací firmu, tak kdo tam pracuje?  Chlapi. Jen pitomec si může myslet, že jsme jiní jen od hlavy dolů. Ženy se od mužů liší nejen v myšlení, ale i v anatomii mozku, to je dokázáno. Rozlišení není ponížení. U stěhováků na tom ženy budou hůř, tedy, když nepřijde nějaká fousatá, svalnatá… Proč lidé extra oddělují světové rekordy mužů a žen? A samozřejmě, že v některých mentálních věcech ženy válcují muže…

A jak to máte s Pánem Bohem, jste věřící?  Pánu Bohu fušujete do řemesla, jak se s tím srovnáte?

Ano jsem věřící. Více než čtyři procenta dětí se rodí díky asistované reprodukci. To znamená, že každý 25. Čech by tu nebyl, nebýt, jak říkáte fušování do řemesla Pánu Bohu. Jan Pavel II měl rakovinu tlustého střeva a nechal se operovat, čili nechal lékaře fušovat do řemesla Božího. Můžete namítnout: ale i kroky lékaře řídí Bůh. Na to je zase jiná odpověď, co lidé v koncentračních táborech… Asi bychom se těžko dobírali konce.

Profesor Pavel Pafko

(1940, Bratislava) špičkový břišní a hrudní chirurg, rytíř českého lékařského stavu, vyznamenán medailí Za zásluhy, operoval Václava Havla, provedl první transplantaci plic v ČR, emeritní přednosta III. chirurgické kliniky1. LFUK ve FN Motol. Založil nadaci sloužící k získávání prostředků pro rozvoj koncepce plicní transplantologie, zlepšování péče o pacienty, vzdělávání lékařů, sester a zajištění přístupu k nejmodernějším informacím. Od roku 1966 je ženatý, manželka Hana pracoval s SZÚ. Tři dcery.