„Podle ČVUT je méně riziková z technického i finančního hlediska varianta, kdy dojde k rozšíření mostu a výměně pilířů. Tedy víceméně nová stavba. Při rekonstrukci nemáme jistotu, kolik nakonec bude stavba stát, jak dlouho vydrží a kde najdeme nějakého kostlivce. Dle názoru řady odborníků by rekonstrukce pouze prodloužila životnost soumostí o 20 let, protože už nyní je na hraně životnosti. Nový most by měl vydržet 100 let a při rozumné správě možná déle,“ uvedl k výsledkům studie náměstek primátorky Petr Dolínek. Výhodou této varianty je podle jeho slov i již vydané stavební povolení, které by výrazně zkrátilo čekání na zahájení stavby.
Nový most by měl být širší než ten původní, ale podle Petra Dolínka by zde měl být oproti původním plánům již jen jeden pruh pro automobily v každém směru.
Tato varianta má však řadu odpůrců, kteří si přejí zachování mostu, jenž má svou nepopiratelnou architektonickou hodnotu. Za opravu mostu se postavil Klub za starou Prahu, občanská iniciativa Libeňský most nebourat, český výbor ICOMOS (Mezinárodní rada památek a sídel) a nově i městská organizace IPR (Institut plánování a rozvoje). Zachovat most chce radnice Prahy 7.
„Budeme se snažit přesvědčit pražské zastupitele, aby podpořili rekonstrukci mostu. Uvědomujeme si, že citlivě opravit historickou stavbu bývá složitější, než postavit něco nového. Praha by však zbořením Libeňského mostu přišla o technickou památku,“ uvedl starosta Prahy 7 Jan Čižinský.
„Jedním z uváděných argumentů proti rekonstrukci je nejistota ohledně toho, jak náročné opravy budou a kolik budou stát. Hlavní město však chce nyní pokračovat v soutěži na zhotovitele stavby bez hotové prováděcí dokumentace, tu má následně dodat právě vysoutěžený zhotovitel. Tím pádem hrozí, že Praha, stejně jako v případě Blanky, ztratí kontrolu nad použitými technologiemi a materiály, což by se mohlo podepsat na konečné ceně i kvalitě nového mostu,“ dodala radní Lenka Burgerová.