8°C
Co pro vás Praha znamená?
Prahu, byť jsem tu od dětství nevyrůstala, vnímám jako svůj domov, protože jsem tu strávila dosavadní podstatnou část svého života. Přišla jsem do hlavního města v 18 letech, právě tak jako mnoho jiných mladých lidí, kvůli vysokoškolskému studiu. Prahu mám ráda, ale také ji ráda opouštím a pak se do ní zase s chutí vracím.
Kam prcháte před ruchem velkoměsta?
Často jezdíme s manželem a synem na Moravu do Osvětiman. Manžel kousek odsud pochází a já si to tu oblíbila. Jsou tu fajn lidé a krásná příroda. Nicméně po několika dnech už mi ten pražský ruch, dostupnost služeb i to úžasné panorama chybí a těším se zase do Prahy (úsměv).
Když jste se v 18 letech přestěhovala do hlavního města, jak na vás tehdy působilo?
Jsem z malého města, takže hrozně zmatečně a trochu jsem se bála. Rodiče mi před odjezdem do Prahy kladli na srdce, ať se večer nikde sama netoulám. Auto jsem ještě neměla, jezdila jsem MHD a večer jsem se proto na ulicích fakt bála. Na druhou stranu, všechno tu bylo pro mne nové a lákalo mne to poznat. Ale jednou málem došlo na slova rodičů, od metra mne sledoval nějaký muž. Rychle jsem zapadla do domu, ale bylo to skutečně nepříjemné.
Dnes byste se v noční Praze už nebála?
Naopak, asi ještě víc. Všude proto jezdím autem, a pokud jsem na večírku, kde piji alkohol, jedu domů taxíkem.
Vraťme se ještě do vašich studentských let. Kde jste tenkrát bydlela?
Jako studentka jsem se hodně stěhovala, což mi umožnilo město poznat. Jelikož jsem navštěvovala soukromou vysokou školu, která studentům nenabízela kolej, musela jsem si hledat pronájmy bytů. Začínala jsem na Černém Mostě, pak jsem se stěhovala na Lužiny, potom na Žižkov na koleje VŠE, bydlela jsem v Bohnicích, v Holešovicích i v Libni. Centru jsem se z finančních důvodů vyhýbala, můj rozpočet na bydlení byl omezený.
A kde teď usínáte?
Na Pražském hradě. V jedné vilce tu má můj muž z titulu své funkce pronajatý byt. Nicméně dokončujeme rekonstrukci domu v Praze 10, kam se záhy přestěhujeme.
Které pražské místo je vašemu srdci nejmilejší?
Samozřejmě Pražský hrad. Dále pak Vojanovy sady a blízké nábřeží. Mám dvouletého syna, a když tam jdeme na procházku, každý si užijeme to své. Já výhled na Karlův most a Národní divadlo, syn pohled na labutě. V Praze proto vyhledávám podobná místa.
Jaká jste matka? Má syn volnou výchovu?
Přiznám se, že už se u nás doma projevuje, že já budu ta tolerantnější a manžel naopak tvrdší. Synovi ledacos prominu a nejsem schopná mu dát pořádně na zadek. A když ano, tak mne to vnitřně hrozně bolí.
Manžel je původem z Moravy, kde se více než v Čechách lpí na tradicích. Vztahuje se to tedy na synovu výchovu, ale třeba i na jídelníček?
Ano, v obou oblastech je to znát. Když jsem byla se svým budoucím manželem na prvním rande, objednala jsem si sushi, mám ho moc ráda. Manžel se mi pak přiznal, že v téměř padesáti letech ho jedl poprvé. On opravdu miluje tradiční česká jídla typu svíčková, králík na smetaně, domácí buchty, prostě takové ty kalorické bomby. Nejraději je má od své maminky, ode mne tuhle stravu až tak nevyžaduje, protože by se nevešel do obleku, jak rád říká.
V médiích jste označována jako Alex, ale vaše celé křestní jméno je Alexandra. Máte ho po mamince?
Nemám, té se tohle původem řecké jméno líbilo, nikdo jiný ho v naší rodině nemá. Trochu jsem s ním měla trable na gymnáziu, kde mi říkali Sašo a divili se, že nejsem z Ruska. Alex pak ze mne udělal bulvár, asi se novinářům nechtělo ho celé vypisovat (úsměv).
Ve vašem pořadu Vlivní zpovídáte zajímavé hosty, kteří vás nechají trochu nahlédnout i do svého soukromí. Překvapil vás někdo z nich?
Ano, většinou mile. Například diplomat Jan Kohout. Nevedl takové ty politické řeči, šel rovnou k věci a jasně formuloval svůj názor. Překvapil mne i Andrej Babiš. Jednak, že natáčení věnoval hodně času, byť sám ho má opravdu málo. A že nemá naučené fráze a působí stejně jak na veřejnosti, tak při rozhovoru mezi čtyřmi očima. A i Vojtěch Filip, šéf komunistů, byl bezprostřední. Když jsme chtěli natočit jeho volnočasovou aktivitu, neměl problém se obléci do mysliveckého a vzít nás do lesa.
Já si pamatuji jeden díl tohoto pořadu, kde se celý váš televizní štáb začal dusit v kuchyni Jiřího Babicy…
To bylo tenkrát hrozné (úsměv). V kuchyně čpělo chilli a všichni jsme kašlali, jen pan Babica byl v pohodě. A jednou nás dostal do úzkých zlatý retrívr ministra obrany Martina Stropnického. Chtěli jsme je natočit na procházce, ale pes si lehl na záda a odmítal jít. Pan Stropnický ho proto překročil, zavolal tiše „kočička“ a psí magické slovo pomohlo (úsměv).
Máte doma také psa?
Máme čivavu, je to domácí mazlíček. Měli jsme dvě, jedna nám ale před několika měsíci bohužel zemřela stářím.
Kam podle váš dnešní svět spěje?
Těžko říci, do záhuby asi ne, ale má před sebou dost těžké období. Především Evropu ohrožuje migrace, kterou pokud nebudou nejvyšší představitelé Evropské unie řešit, tak mám z bezpečnostních důvodů velkou obavu, co nás čeká.
Kdybyste byrokratům z Evropské unie mohla v otázce migrace poradit, co byste jim řekla?
Rozhodně bych nepouštěla na území evropských států lidi, kteří jsou tak kulturně i nábožensky odlišní. Pokud bych třeba vycestovala do USA, já jsem host, já se musím přizpůsobit, ne opačně. Migrantům by mělo být hlavně pomoženo v jejich vlastním státě. A když to nejde z důvodu války či třeba politického pronásledování, dobře, vezměme je sem, ale musíme vědět odkud jsou, kdo jsou, pomoci jim a pak jim usnadnit návrat do rodné země. Současná divoká migrace, kdy sem přijde kdokoliv, je velice nebezpečná. I kdyby měl být třeba v tisícovce lidí jediný člověk, který by mohl v České republice někoho ohrozit na životě, neměl by tu být nikdo. V prvé řadě je bezpečí občanů naší země.
Tak teď něco odlehčenějšího. Sledujete módní trendy?
Ano, docela ráda, i když na to máme v televizi odborníky, takže bych nemusela. Ale mne to baví a myslím si, že šaty skutečně dělají člověka. Kupuji si proto módní časopisy.
Kolik máte párů bot?
Asi kolem třiceti.
Tipoval jsem vás na mnohem víc…
Já taky myslela jen jarních… (smích).
Léto nesměle ťuká na dveře. Kam se vydáte na dovolenou?
Část jí strávíme samozřejmě na Moravě. Pak se chystáme na Krétu. Létali jsme dvakrát ročně do Dubaje, ale letos vynecháme, protože syn v letadle ještě tak dlouhou nevydrží a my nechceme letět bez něj.
Alexandra Mynářová
- narozena 25. května 1983 v Broumově
- vyrůstala v Polici nad Metují
- deset let se závodně věnovala sportovní gymnastice
- vystudovala práva
- pracovala v rozhlase jako zprávařka, pak v ČT, v současné době je jednou z tváří TV Barrandov
- vdaná za hradního kancléře Vratislava Mynáře, syn Vratislav (2)
- její životní motto je: Život je boj, tak se tu všichni pozabíjejte a já bych s
.jpg)
.jpg)
