Finalista seniorského Stardance Zdeněk Hlavnička (89): „Chci ukázat, že i ve stáří lze dobře žít!“

Jak jste se do soutěže přihlásil?

Při seniorském víkendu na Žofíně jsem se přihlásil u stánku SENSEN, kde tuto možnost nabízeli. Také jsem navštěvoval tančírny v Praze 4 a o Seniorském Stardance jsem se bavil již před rokem s bývalým místostarostou Prahy 4 Lukášem Zichou, který mě vyzýval, ať se rozhodně nebojím přihlásit.

 

Měl jste už od mládí zájem o tanec? Chodil jste do tanečních, vyhledával vesnické zábavy?

V mládí jsem především muzicíroval -  hrál jsem na klavír, později na kytaru a foukací harmoniku. Táta hrál na housle a také rád tančil. Narodil jsem se v Praze a vyrůstal i rozum bral v Klánovicích, kde se po válce začalo společensky žít. Nastala doba jazzu, chytla mě swingová hudba, desky Glena Millera, americké filmy plné tance a romantiky a už to šlo samo. První taneční, první lásky, dobrá parta a tak jsme začali chodit na plesy a různé zábavy v okolí, například v Úvalech či v Počernicích. 

 

Co je pro vás při tanci nejnáročnější?

Snad jen u polky a valčíku tančit doleva. Rád si užívám takové „volné-rozevláté tance“ s promenádami a otočkami.

 

Jaký tanec ve finále soutěže předvedete?

Rozhodli jsme se tančit jive, který mám úplně nejraději. Doufám, že to zvládneme na jedničku, jsem totiž ročník 1931. Ale pilně trénujeme, tak se uvidí.

 

Jak se těšíte na finále a jaká máte očekávání?

Na finále na Žofíně se moc těším. Je to takový vrchol mé taneční amatérské dráhy. Samozřejmě bych se rád umístil na předních místech, i kvůli mé milé taneční partnerce Alině, ale už jenom možnost zúčastnit se takové velké taneční akce je zážitek na zbytek mého života. A mojí životní partnerce Zdeně  i dalším seniorům a seniorkám dokázat, že i ve stáří lze dobře žít.

 

(převzato z měsíčníku Tučňák, periodika MČ Praha 4)