Generální ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr dodává: ,,Muzeum nechce oslavovat začátek války, ale chce připomenout, že před sto lety začalo něco, co radikálně změnilo podobu celé Evropy včetně vzniku Československé republiky.“ Dále konstatuje, že ,,výstava je připomínkou skutečnosti, že každý desátý námořník rakousko-uherské vojenské maríny pocházel z Čech a že převážná část strojního vybavení rakousko-uherské válečné flotily byla vyrobena ve Škodových závodech v Plzni.“
Ještě před sto lety české země patřící do Rakousko-uherské monarchie měly přístup k nemalé části Jaderského moře. Jadran se stal bránou, odkud vyplouvalo obchodní loďstvo do celého světa. Jaderské moře bylo zároveň i oblastí, kterou bylo potřeba chránit a kontrolovat, a proto bylo pro monarchii nezbytné mít vlastní válečné loďstvo. Služba na moři nebo v loděnicích nebyla pro rekruty z českých zemí ničím neobvyklá. Vzrůstající technická úroveň válečných lodí na přelomu 19. a 20. století vyžadovala zvýšení požadavků jak na námořníky, tak na průmysl, který měl lodě nových typů postavit. Právě české země se staly rezervoárem takovýchto lidí i průmyslových podniků, schopných obstát v nových podmínkách. Pro průmyslové podniky se stávaly zakázky od námořnictva běžnou součástí jejich výroby a český námořník se stal nepostradatelným ve službě u „K. u. k. Kriegsmarine“. Není ničím překvapujícím, že na počátku Velké války pocházel každý desátý rakouský námořník z Čech. Ve vysoce technicky náročných profesích u námořnictva, jako byli dělostřelci, telegrafisté, strojníci, letci, potápěči či velitelé ponorek, bylo zastoupení rekrutů z Čech ještě mnohem vyšší.
Národní technické muzeum si stanovilo za cíl zviditelnit a připomenout již téměř zapomenutou historii jednotlivých složek Rakousko-uherského válečného námořnictva. Návštěvník má možnost sledovat v sedmi hlavních tematických okruzích historicko-technický vývoj válečného námořnictva i každodennost námořníků sloužících u ,,K. u. k. Kriegsmarine.“
Při zkoumání bohatého fotografického materiálu Rakousko-uherského válečného loďstva můžeme pochopit, jak byly bitevní kolosy fascinující pro tehdejší Středoevropany. Velký zřetel při výběru fotografií byl kladen na technický pokrok od poloviny 19. století, kdy oceány brázdily ještě paroplachetní válečné lodě, až do roku 1918, který se nesl již ve znamení pancéřových kolosů s mohutnou palebnou silou. Unikátní fotografický materiál byl získán z archivních fondů Národního technického muzea a Státního oblastního archivu v Plzni. Nezanedbatelný přínos pro výstavu má fotografická dokumentace získaná od soukromých osob.
Výstava „Naše moře…“ se jako každá jiná výstava reflektující obdobnou tématiku musela vzdát myšlenky prezentovat originální předměty technického rázu, neboť jejich vystavování je vzhledem k jejich rozměrnosti více než obtížné. Národní technické muzeum se vydalo cestou vystavování „drobných“ dobových exponátů zapůjčených ze sbírek Vojenského historického ústavu. Byla navázána spolupráce a zapůjčeny předměty z Historického a námořního muzea v Pule, čímž výstava získala mezinárodní aspekt.
Technický vývoj válečného loďstva podtrhují precizní modely rakouské válečné flotily v měřítku 1/100 zapůjčené na výstavu panem Zdeňkem Tollarem naším předním lodním modelářem a odborníkem na rakouské válečné námořnictvo.
Národní technické muzeum nezapomnělo při koncipování výstavy ani na námořníky ,,K. u. k. Kriegsmarine“, ať už sloužili na vodě, na zemi či ve vzduchu. V medailoncích si návštěvník připomene osudy několika z nich za války i po ní. Jména nebyla vybrána náhodně, jedná se o osoby mající vztah k českým zemím. Na jedné straně stojí vysoký důstojník Johann von und zu Liechtenstein z vedlejší větve mocné šlechtické rodiny a Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Na straně druhé „obyčejní“ námořníci František Lněnička, František Gargulák a František Koucký.
Výstava vznikla v rámci projektu „Historický fotografický materiál – identifikace, dokumentace, interpretace, prezentace, aplikace, péče a ochrana v kontextu základních typů paměťových institucí“ (DF13P01OVV007) financovaného z Programu národní a kulturní identity (NAKI) MKČR.
Výstava bude pro návštěvníky přístupná od 4. června do 30. listopadu 2014.
